Řebříček

Klasickou bylinkou našich babiček je řebříček obecný (Achillea millefolium), který se sbíral na sušších loukách. Již od starověku se používal k obkladům a koupelím při zánětlivých chorobách a rovněž jako protikrvácivý prostředek. Vnitřně pak jako prostředek podporující trávení, při žaludečních potížích, průjmech, při chorobách žlučníku a jako močopudný prostředek.

Z původního bílého byly vyšlechtěny odrůdy různých kultivarů a barev (od žluté až po tmavě červenou) i výšek (40-100 cm). Lze je tak velmi dobře použít v nejrůznějších typech zahrad a trvalkových výsadeb. Jde o velmi dekorativní nenáročnou trvalku.

Semena vyséváme od dubna do května přímo na záhon. Řebříčku se bude dařit na sušším slunečném stanovišti s propustnou půdou bohatou na humus, snese ale i polostín. Nemá rád podmáčení, proto je vhodné použít drenážní vrstvu. Rostliny kvetou od června až do pozdního léta či začátku podzimu. V době květu (během léta) vyžadují oporu, protože dlouhé stonky často padají k zemi. Jednotlivé kultivary se mezi sebou snadno kříží a samy se přesévají. To může být postupem času důvodem k vymizení původní odrůdy. Vyhneme se tomu pouze důsledným a pravidelným odstraňováním odkvetlých květenství. Na zimu rostlinu nestříháme a očistíme ji až na jaře.

Řebříček je především díky obsahu glykosidických silic využívaný ve farmacii i lidovém léčitelství. Obsahuje také azuleny, alkaloidy, organické kyseliny. Největší obsah léčivých látek mají řebříčky bílé nebo světle růžové.

Tip: Na nálev použijeme asi 1 lžíci sušeného řebříčku do šálku horké vody. Necháme vychladnout a vypijeme.

Zevně se používá pro podporu hojení a působí protizánětlivě. Silnější nálev lze použít jako kloktadlo nebo přísadu do koupelí. Díky barevnosti, kterou si zachovává i po usušení ho využijeme jako dekoraci nebo do suchých vazeb.

Rostlina netrpí na škůdce.