Bylinka svaté Barbory - barborka
Již z názvu je patrné, že je zasvěcena svaté Barboře, patronce horníků a kameníků.
Máte v zahradě stinný nebo podmáčený kout, kde se rostlinám nedaří? Zkuste ji pěstovat. Je otužilá, listy připomínají chutí řeřichu a dá se sklízet i v zimě.
Syrová se používá do salátů nebo jako ozdoba pokrmů. Stejně chutná je i panašovaná forma barborky, která působí i velmi dekorativně.
Nelze opomenout její léčivé schopnosti. Obsahuje provitamin A, vitamin C, hořčičný olej. Je močopudná a pročišťuje krev. List se dříve přikládal jako hojivá ""náplast"" na zranění, otevřené rány. Barborka se řadí mezi polní plevele. Patří do čeledi brukvovitých. Objevit ji můžeme nejen v Evropě, ale také v Asii, Kavkazu i na řadě jiných míst.
Je to vytrvalá (někdy jen dvouletá) bylina, která vytváří v prvním roce života pouze listy a kvete teprve následujícího jara žlutými květy. Lodyha bývá zelená až červenofialová, lysá nebo řídce chlupatá a v horní polovině větvená. Vyrůstá z přízemní listové růžice. Rostlina dosahuje výšky 3060 cm. Množí se dobře většinou samovýsevem. V zimě jí můžeme přikrýt chvojím.
Dařit se jí bude v polostínu na vlhkých, hlinitých půdách. Vysévá se na jaře pro letní sklizeň a na podzim. Semena vyséváme do rýhy 5 mm hluboké. Pokud je půda před výsevem suchá, důkladně ji zalijeme. Po vzejití rostlinky jednotíme na vzdálenost 20 cm od sebe. Za suchého počasí vydatně zaléváme a mulčujeme. Lze ji pěstovat i v nádobách. Barborka roste velmi rychle. První listy můžeme trhat už 8 týdnů od výsevu. Rostlina přirůstá zevnitř, listy trháme tedy nejprve z vnějšku. Je lepší natrhat si vždy čerstvé listy a ihned je spotřebovat.
Čerstvé listy se mohou sklízet nepřetržitě. Zajistí dostatek vitaminu C i v zimním období. Listy chutnají ostře kořenitě, podobně jako listy potočnice nebo řeřichy a podobně je i upravujeme.
