Abeceda bylinek – libeček
Libeček byl pěstován jako potřebné koření skoro v každé zahradě, časem však upadal v zapomnění. Nejčastěji pěstovaný býval v Podkrkonoší. Jeho pěstování je ale opravdu snadné a tak si zaslouží pozornost. Rostlině se také říká „zelené maggi“ – díky výraznému aroma. Využít se dají listy, ale i semena, nejúčinnější jsou však kořeny. Na zahradě bude k dispozici od časného jara až do prvních mrazíků, po nich rostlina zatáhne do země.
Semena je možné vysévat ve dvou obdobích, buď brzy zjara (březen a duben), případně koncem léta v srpnu a září. V teplejších oblastech můžeme výsev posunout až do konce října. Semena sázíme asi do třícentimetrové hloubky, řádky by měly být šedesát centimetrů od sebe. Semena pomalu klíčí, takže to chce trpělivost. Když rostliny dorostou asi deseti centimetrů, protrhají se na patnácticentimetrovou vzdálenost. V té době můžeme rostlinky vysadit na trvalé stanoviště. Pro jednu domácnost bohatě postačí jedna rostlina. Nedoporučuje se vysazovat rostlinu na místa, kde jste pěstovali miříkovité rostliny (patří sem mrkev, petržel a pastinák, celer nebo kopr, kmín či koriandr). Rostliny můžeme také získat rozdělením kořenů, nevadí to a nově zasazená část vytvoří v krátkém čase pěkný trs. Libečku vymezte dostatečný prostor, vyroste mohutná rostlina až do dvou metrů výšky. Půda postačí běžná zahradní (v těžkých, mokrých půdách roste slabě), lepší je však hluboká humózní s dostatkem živin, která podpoří růst. Libeček není třeba ani zalévat pokud nejsou dlouhotrvající sucha. Stanoviště vyhovuje jak slunné, tak i polostinné, zcela zastíněná místa vhodná však nejsou. Na jednom místě zůstává několik let. Kvete koncem června a během července, silné květní lodyhy můžeme odstraňovat. Rostlina se nevysemeňuje spontánně.
Svou charakteristickou chutí doplňuje libeček polévky, vařená jídla, zeleninu či ryby. Rostlina je ale tolik aromatická, že by se neměla používat ve větších dávkách.
Zejména v kořenech a v oddencích obsahuje prchavý olej (silici) 0,6 -1,6 % s tzv. ftalidy (butylftalid), které jsou nositeli spasmolytického efektu rostliny, tj. tlumí bolestivé stahy, koliky hladkého svalstva, střev, močového měchýře a močových cest. Libečku se používá především jako součásti rostlinných čajových směsí, které snižují nadýmání, pocity plného žaludku po jídle, zejména je-li doprovázen i křečovými bolestmi a jako součásti čajových směsí s močopudnými účinky při zánětech močových cest, měchýře a při bolestivých močových kolikách. Tato rostlina není vhodná pouze pro lidi s vážným postižením ledvin.
Náš tip:
Doporučuje se jako žaludeční likér lihový výluh ze semen libečku (přidává se trochu medu), čaj z čerstvých nebo sušených listů ulevuje při dně a revmatizmu, také podporuje krevní oběh.
