Rajčenka řepovitá neboli Tamarillo či rajčatový stromek pochází ze subtropů, ale plody si vypěstujete i v našich podmínkách
Rajčatový stromek Tamarillo jinak také rajčenka (Solanum betaceum) je nenáročnou, rychle rostoucí a brzy plodící rostlinou. Plody jsou jedlé. Její název má svůj původ v typické rajčatové vůni, která je cítit po rozříznutí plodu a také dužnina svou chutí a uspořádáním semen rajče připomíná. Řadíme ho do širokého rodu lilek (Solanum), kde je řazen do podrodu Bassovia a sekce Pachyphylla. Dříve se pro rajčenku řepovitou používalo také vědecké jméno Cyphomandra betacea.
Ze zemí původu, kde roste jako stálezelený strom nebo keř a dorůstá výšky 3 až 4 m, subtropů, z nevysokohorských partií And se rozšířil po Jižní Americe, po Střední Americe a do jižních částí Severní Ameriky. Následně byl rozšířen do východní a jižní Afriky a jižní Asie, na Papuu-Novou Guineu, do severních oblastí Austrálie a roku 1920 se začal pěstovat na Novém Zélandu. Tady také vznikl název tamarillo (je maorského původu) a stal se mezinárodním obchodním označení pro tyto plody.
Semena se musí před výsevem stratifikovat (krátkodobě je necháme přejít mrazem), po výsevu do týdne vyklíčí. Množí se také řízky, ze kterých vyrůstají stromy s níže posazenými větvemi. Rostlinky vysadíme do úrodné, lehké, propustné půdy. Substrát nepřemokřujeme, v zamokřené půdě brzy uhynou. Není mrazuvzdorný, dospělé stromky špatně snáší pokles teploty k 0 °C, mladé chlad zcela zničí. Stromek potřebuje co nejvíce světla, ale je třeba zajistit ochranu před slunečním úpalem. Velice mu prospívá přenesení na balkón nebo do zahrady v době, kdy nehrozí pokles noční teploty pod 10 °C. Ve venkovním prostředí se zároveň zbavíme starostí s opylováním. V bytě můžeme přírodě pomoci malým štětečkem nebo přenesením pylové tyčinky na bliznu. Ve vegetačním období rostlinám prospívá pravidelné přihnojení, např. Kristalonem na plod a květ. Prvé plody se objevují asi po dvou letech, ve čtyřech již plně plodí a průměrně se stromky dožívají dvanácti let. Rostlina kvete po celý rok, i tehdy, když na ní dozrávají plody. V zimě je ideální udržovat teplotu 10 až 15 °C, rostlinu postavit k oknu.
Rostliny bývají napadány padlím, které snižuje výnosy a poškozuje plody. Na listech si mohou také pochutnávat housenky motýlů kovoskleců a často i mšice. Dozrávající plody mají v oblibě hmyzí larvy vrtulí rodu Anastrepha a hnilenek rodu Silba.
Bobule obsahují zejména vitamín C, provitamín A a prvky křemík, železo, hořčík, fosfor a dalších, pro tělo potřebných minerálů. Plody se sklízejí průběžně. Jejich pokožka je pevná a hladká, dužina pod ní je masitá, šťavnatá a obsahuje drobná semínka. Chuť zralých plodů je nakyslá a není podobná žádnému známému ovoci. Plody se konzumují syrové, nejčastěji rozmixované do džusů, používají se v teplé i studené kuchyni jako univerzální zelenina, dají se grilovat a také se z nich vaří marmeláda nebo čatní. Velmi hořkou slupku je lepší vždy předem stáhnout.
